Tipy na výlety

Evropským stromem roku 2020 se stala Chudobínská borovice, která roste nedaleko našeho stavení, tak akorát na krásný výlet na kole. Má krásný příběh, který si můžete přečíst a poslechnout na těchto stránkách.

https://www.treeoftheyear.org/Stromy/Chudobinska-borovice?lang=cs-CZ

Projděte si malé skalní bludiště, které je nejpůsobivější částí takzvaných Budislavských skal ležících v nádherných borových lesích protkaných hlubokými údolími. Nachází se na území Přírodní rezervace Maštale, která je díky Sdružení obcí Toulovcovy Maštale protkána hustou sítí místních cyklotras. Nejkratší přístupová cesta je po červené turistické značce od malého parkoviště ve Vranicích.
Toulovcovy Maštale jsou vzdálené 28 km od ubytování, ale rozhodně stojí za podívání.
Trasy najdete na stránkách www.mastale.cz

Vydáte -li se od stavení po značené hipostezce, během čtvrt hodiny se před Vámi otevře údolí říčky Fryšávky v Novém Jimramově s pohled na dominatní skálu Prosičku. Budete-li pokračovat přes obec Nový Jimramov můžete navštívit romantickou zřícenina hradu Skály, která se nachází mezi skalami na kopci nad Novým Jimramovem. Pokud půjdete po silnici, tak v Novém Jimramově narazíte na červenou značku a budete-li po ní pokračovat po silnici až na konec dědiny, kde za mostem přes řeku odbočíte doleva (pořád po červené značce) do kopce. Po zdolání kopce se před vámi objeví skalka a za ní na další skále již uvidíte zbytek oválné věže. Značka vás povede okolo věže až do soutěsky, na jejímž konci je zeď s malou brankou. Až jí projdete, dostanete se na nádvoří vlastního paláce. Pokud půjdete po modré značce, dostanete se do paláce z druhé strany po pěšině, vedoucí mezi skalami okolo zbytku hranolové věže, po modré se můžete vydat ke skále Prosička, odkud je nádherný výhled do okolí, dále múžete pokračovat do městečka Jimramov. Z Jimramova pokud zdoláte po silnici směrem na Nové Město kopec Horku, můžete odbočit vlevo, kde se po klidné cyklostezce dostanete opět k našemu stavení v Jimramovských Pavlovicích.

Putování za sochami Michala Olšiaka je výborným tipem na výlet pro rodiny s dětmi i dospěláky. Sochy jsou rozesety v krásné krajině Vysočiny, především v blízkém okolí Žďáru nad Sázavou.

Michal Olšiak je umělec, malíř a sochař, rodák ze Žďáru nad Sázavou, jehož plastiky zdobí Česko, Německo a Itálii.

www.zdarns.estranky.cz/…olsiaka.html
www.alena.ilcik.cz/olsiak.php

Jan Blažej Santini-Aichel
Snad žádná umělecká činnost se nezapsala do podoby českých zemí tak hluboce jako barokní stavitelství. Díla stavitelů obohacují podobu našich měst a vesnic. Dávají krajině originální rytmus a harmonii. Mezi osobnosti, které výrazně překročily horizont své doby patří nesmazatelně architekt, zakladatel barokní gotiky Jan Blažej Santini-Aichel (dále také Santini).

www.nmnm.eu/…iniho-stavby
www.santini.cz

Nedávno nás upoutaly stránky www.estudanky.eu.
„Nalézt ve správnou chvíli v přírodě pramének čisté vody je mnohdy malý zázrak, ten úžasný pocit ostatně zná každý poutník, který se kdy znaven a žízniv trmácel krajinou. To platilo od pradávna, zkušenosti dávných lovců, zemědělců i cestovatelů si neseme v sobě, a tak ani v dnešní době nepřekvapí, že krásná studánka je ozdobou mnohého koutu naší přírody, na který mnozí vzpomínají ještě po mnoho let.“ Tímto krásným úvodem vstoupíme a můžeme objevovat známé i méně známé studánky.
Na mapě můžete vyhledat bližší údaje o studánkách, které se nachází v okolí stavení, jednoduše si vyhledáte trasu, kterou se ke studánce dostanete a další zajímavosti v okolí.
První fotografie je pramen Mišánky, který jsme před deseti lety jako první označili a popsali my a dosud lze vidět původní označení s popisem u pramene. Potok protéká Jimramovskými Pavlovicemi.
Další fotografie patří Ptačí studánce, studánce Štorkova, studánce V koutě a Studnické studánce.
Další zajímavé stránky www.znamstudanku.cz

Drátenická skála, někdy zvaná Dráteničky nebo Drátník

Je to přírodní památka poblíž obce Sněžné v nadmořské výšce 715 – 775 m. Tvoří nejvyšší dominantu centrální části Žďárských vrchů. Nachází se zde velké množství těžších i lehčích horolezeckých tras. Velmi snadný přístup k ní je z obce Blatiny či Samotín, kde je možné nechat auto a samotná skála je co by kamenem dohodil.
Název vznikl v době, kdy zde přespávali dráteníci putující za svou prací. A prý je zde i ukrytý poklad.
Tak hledejte, třeba budete mít štěstí.

Při zmínce o Blatinách nemohu zapomenout na rodinnou pražírnu kávy Hofr, která vznikla v roce 1990 a o pět let později zde byla otevřena i kavárna s možností ubytování. Kouzelná příroda kolem vybízí k pěší turistice s příjemnou zastávkou v kavárně, kde je možnost ochutnat kávu upravenou podle různých receptur. Pražírna je malinká a tak i zdejší produkce není největší, kdo však tuto kávu ochutnal, rád se k ní vrací. A proč zrovna tento název? Vznikl spojením dvou nejběžnějších českých jmen – Honza a Franta – lidí, kteří se na založení pražírny podíleli.

Cestou zpět nemůžeme minout obec Sněžné. Japonská zahrada pana Pavla Šimona je opravdu kouzelná, dělaná s umem a láskou. Po prohlídce úžasného areálu zahrady si můžete vybrat bonsaje, bonsajové misky nebo keramiku, která pochází z dílny jeho manželky a odvézt si vzpomínku. Rádi se sem vracíme v každém ročním období a objevujeme stále něco nového.
Odpočinout uchozeným nožičkám si můžete v klasické cukrárně se sladkými dobrůtkami vyhlášenými v celém okolí.
Pro potěchu ducha bychom ještě doporučili návštěvu Galerie ve Sněžném, kde můžete shlédnout výtvarná díla malířů z celé republiky. Je to kousíček od cukrárny.
A pak hurá domů do stavení.

Při hledání inspirace pro březnový výlet jsme narazili na úžasný článek o lokalitě, kterou bychom chtěli všem vřele doporučit. Vzhledem k tomu, že se nám líbí popis místa i fota, která opravdu odpovídají skutečnosti, rozhodli jsme se uvést celý článek. Těžko bychom hledali slova, která by lépe vyjádřila toto krásné místo. Cestou z Pavlovic se můžete zastavit ve Vítochově u starého gotického kostelíka postaveného ve 13. století. Toto místo je zvláštní svým klidem a vyzařující energií.

Tohle musíte vidět. U vísky Chlébské právě kvetou desetitisíce bledulí

25. března 2009
Tuhle raritu můžete vidět jen jednou za rok! Vždy zjara se údolí potoka u vísky Chlébské na Vysočině promění v přírodní unikát, kdy tu kvetou desetitisíce bledulí. I proto je oblast už téměř 60 let přírodní rezervací a od roku 2005 je chráněná i v rámci Evropy.

Neuvěřitelná podívaná

Jakmile se po zimě začne o slovo hlásit předjaří, stane se Chlébské, vesnička nedaleko městečka Nedvědice, položená na rozhraní krajů Jihomoravského a Vysočiny, epicentrem zájmu turistů. Jako by všichni toužili po dlouhé zimě přivítat probouzející se jarní přírodu.
Malebné, uzoučké údolí s chalupami posazenými do prudkých strání nedává zpočátku nic tušit. Moment překvapení si schovává na poslední chvíli. Hlavní vodítko představuje koryto Chlébského potoka. Až na kraji vesnice to přijde.
Nejdřív se objeví první trsy bledulí jarních, ozdobené krémovými lucernami. Metr za metrem jich přibývá, kam až oko dohlédne.
Vykukují zpod větvoví stromů i z podmáčených louček okolo bahnitých tůní, sestupují až na samý okraj bublající bystřiny, takže v takřka dvoukilometrovém úseku vytvářejí souvislý nepřerušený koberec. Kvetou jich tu desetitisíce…

Unikátní koncentrace bledulí přispěla k tomu, že už v roce 1953 bylo Údolí Chlébského potoka vyhlášeno přírodní rezervací. Výjimečný výskyt bledulí je vázán zejména na vzácné údolní olšové a jasanové luhy.
Před několika lety se pak rezervace i okolní lužní lesy dostaly i na seznam evropsky chráněných lokalit Natura 2000, chráněno je téměř 140 hektarů plochy.
Navzdory přísné ochraně je stále možné nejzajímavější partie lokality navštívit, protože tudy prochází značená stezka.
Zastávka střídá zastávku a spouště fotoaparátů bez oddechu cvakají. Pro četné návštěvníky se výprava za bledulemi „do Chlébského“ stala takřka povinnou tradicí. Je však třeba vyrazit co nejdříve, protože tahle poutavá hra trvá pouze několik týdnů. Právě nyní dospěla do svého vrcholného stadia.

Taje Svratecké hornatiny
Pokud se na to po zimě fyzicky cítíte, můžete dále pokračovat malebnou krajinou až do půvabného městečka Kunštátu, proslaveného pozoruhodným psím hřbitovem v areálu zdejšího zámeckého parku a známou Jeskyní Blanických rytířů.

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/…a-vylet.aspx?…

Z Chlébského stojí, co by kamenem dohodil, náš jeden z nejkrásnějších hradů – Pernštejn. V tomto období ještě není otevřen, ale určitě stojí za to pokochat se pohledem z nádvoří, které je přístupné.

Na zpáteční cestě se zastavte v údolí Svratky nedaleko Švařce. Oblast jalovcové lokality patří mezi ojedinělé na našem území.

A jedeme dál … čeká nás obec Vír.

Obec Vír není známá jen Vírskou přehradou, ale patří mezi nejkrásnější obce roku a v zimě mohou horolezci zdolávat ledovou stěnu.
Ne každý ví, že před 50ti lety pod vodou Vírské přehrady skončily domy a tudíž i osudy mnoha rodin zatopených obcí Chudobín a Hamry. Když je velké sucho a voda z přehrady ubývá, lze s trochou fantazie najít zbytky zatopených domů a cesty, které vedly vesnicí.

Podél Vírské přehrady vede cyklostezka a naučná stezka, a tak se dnes můžeme kochat krásnou čistou přírodou okolí.

Cestou zpět na nás ještě dýchne trocha historie. V Dalečíně nás vítá mohutné torzo zdiva hradu ze 14. století. Na čas se stal sídlem loupeživých rytířů a v 16. století zpustl a byl pobořen. Co všechno se asi za zdmi tohoto hradu odehrávalo?

A to už jsme v Jimramově. Krásné starobylé městečko se svou historií. Když jimramovský rodák Jan Karafiát psal svoje Broučky, určitě čerpal z krásné přírody Vysočiny. Totéž se odráželo i v dílech dalších jimramovských rodáků – bratří Mrštíků. To je jen malý výčet těch slavných, kterí se zde narodili.

Určitě máte po dlouhé cestě hlad. Doporučili bychom vám navštívit velmi příjemnou restauraci Jimram v Jimramově, kde můžete i se svými mazlíčky a nikdo se na vás zlobit nebude a vaše děti se zabaví buď na velké zahradě, nebo u stolu při společenských hrách, které jsou tu k dispozici.

No, a teď už hajdy domů. Je to jen přes kopec.